Na tento výlet vyrážím z obce Belca a první kilometry jdu po pěkné cyklostezce, která se vine podél řeky Sávy Dolinky.

Sava Dolinka je na svém horním toku malou říčkou, domodra zabarvenou vápencem, a jen masivní štěrkové náplavy ukazují, jak divoká bývá za jarních povodní.

Podzim už je v plném proudu.

Mým prvním cílem jsou vodopády Skočniki v krásné soutěsce, kterou protéká Beli potok. Cesta k nim je však neznačená.

Pohled do údolí.

Nad vodopády.

Momentálně se nacházím na severním okraji Julských Alp, za údolím Sávy se pak tyčí hřeben Karavanek. Hora napravo je Kepa, která je mým zítřejším cílem.

Při toulání a bloudění lesy Martuljku jsem narazil na mnohá krásná zátiší.

Scházím do doliny Martuljek, kde se nachází kaplička a památník obětem hor.

Od potoka se odkrývá první pohled na horské velikány.

Stoupám k impozantnímu Zgornjimu Martuljekovu slapu, který padá z výše 120m ve třech stupních (34, 14 a 48m).

Po půlhodinovém výšvihu nad vodopád (který je na několika místech zajištěn) se dostávám přímo pod skalní obry, kterým dominuje Široká Peč (2 497 m). Teď mi zbývá už jen najít Bivak za Akom, kde hodlám přenocovat.

S nocí na krku je hledání bivaku poněkud adrenalinové. Najdu ho?

Heuréka! Tady, v půvabném koutku na hřebínku nad vodopádem stojí vysněný bivak.

A ne jedasjaký! Vybaven je dokonale- dvouposchoďové letiště, příjemné matrace, polštáře i deky.

A aby toho nebylo málo, tak i plně funkční kamínka, plotna, nádobí a nasekané dříví. Co víc si přát?

Večerní pohoda při svíčce.

Ráno se probouzím se Sluncem, které ozařuje skalní věže Veliké Ponce (2 592 m).

K2, Quogir Feng, Čhogori. Slovinsky Špik. Dokonalá pyramida tohoto nádherného vrcholu (2 472 m), který vévodí druhé větvi doliny Martuljek.

Zpáteční cesta vede kolem 29m vysokého Spodnjiho Martuljekova slapu, který jsem včera nenavštívil.

Stezka pokračuje soutěskou Martuljek, nad kterou se zvedají stěny do výše 100m.

Scházím do vesničky Gozd Martuljek, odkud se chci svézt busem do blízké obce Dovje, kde na mně bude čekat kamarád Michal a společně se vydáme na vrchol Kepa.

Protože mám ještě čas a dost sil a autobus nejede, mířím do osady Srednji vrh, odkud mají být krásné výhledy na protější Julské Alpy.

A taky že jsou!

Srednji vrh je milá zemědělská usedlost, kde ještě cestovní ruch nepřeválcoval tradiční zemědělství.

Tohle jsem si nemohl odpustit- je to výtvor programu AutoPano, kterým spojuji panoramata. Nevím, jak k tomuto výsledku dospěl, ale uznejte sami- vypadá to zajímavě. Skoro jako tácek na čaj pro babičku:-)

Špik forever!

Vracím se do údolí a předraženým busem se přesouvám do obce Dovje.

S Michalem se pak vydáváme do pohoří Karavanky na vrchol Kepa. Karavanky jsou pohoří, které společně se Savinjskými Alpami tvoří přirozenou 120 km dlouhou hranici mezi Rakouskem a Slovinskem. Karavanky jsou zároveň nejdelším pohořím Slovinska. Lesy zde sahají až do výše 1700 m, vrcholové partie hor jsou holé s loukami, některé úseky jsou skalnaté.

Stoupáme, až se z nás kouří:-)

Odkrývají se nám výhledy na Julky.

Až do nebes...

Hřeben je ve vrcholových partiích lehce exponovaný...

...často i zajištěný.

Vrchol na dosah...

On the peak!

Kepa (2 143 m) je třetím nejvyšším vrcholem Karavanek, ale v jejich západní části nemá výškou i mohutností konkurenci. Proto je z ní tak velkolepý výhled na všechny strany.

Kavče žlutozobé kochající se výhledem na Triglav.

My se zase kocháme pohledem na kavčata, zápasící o hozenou potravu.

Frr...

...frrr. Šlo to, ale jen chvíli.

Kavče žlutozobé a Großglockner (3 798 m).

Ostré hřebeny Kamnických Alp.

Vrcholovka.

Triglav (2 865 m) a jeho tisícimetrová severní stěna.

Krásný pohled k východu.

Julští obři.

Na sestupu.

Na sestupu se noříme do inverze a dole jsme skoro za 2 hodiny. Z tohoto dne mám nejspíš osobní rekord: na 33km trasy jsem nastoupal 2000m a naklesal 2600 výškových metrů a to s plnou polní:-)

Nazpátek jedeme napůl stopem a napůl vlakem se zastávkou v malebném centru městečka Radovljica.

Pa to je vse. Tukaj lahko vidite, da Slovensko je zelo lepa država in je mi vsec. Adijo!