MEDVĚD HNĚDÝ (URSUS ARCTOS)

obecně - rozšíření - život - pobytové znaky - ohrožení - ochrana - medvěd a lidé

Nároky na stanoviště

Původní areál rozšíření medvěda hnědého se rozkládal na území celé Evropy. Většina lokalit původního areálu medvěda však byla lidskou činností ovlivněna.

 

Na kvalitu biotopu mají vliv 3 hlavní faktory: potrava, možnost úkrytu a dostupnost brlohů.

 

Vhodné životní podmínky pro medvěda v lesních biotopech nejsou limitované jen dostupností potravy. Potravní nabídka může být dostatečná i v nezalesněných oblastech, ale medvědi potřebují pro svůj život i místa na úkryt. V oblastech, kde jsou medvědi předmětem lovu (jak legálního tak nelegálního) anebo byli pronásledováni člověkem je limitujícím faktorem jejich výskytu přítomnost křovinného nebo lesního porostu, který jim poskytuje možnost úkrytu.

 

 

Místa pro brložení jsou často lokalizovány v odlehlých oblastech s nízkou mírou lidských aktivit. Náhodné vyrušování v době brložení způsobuje často opuštění brlohů, což může mít negativní následky především pro gravidní samice a samice s mladými. Z výzkumů realizovaných ve Švédsku vyplynulo, že gravidní samice, které musely kvůli vyrušování opustit své brlohy, potratily desetkrát častěji než ty, které se přemisťovat nemusely.

 

Aktivita a teritorium

Pro medvěda je charakteristický samotářský způsob života. Společně žije jen medvědice se svými mláďaty, případně ještě i s předcházejícími mláďaty (tzv.pěstouny) a medvěd s medvědicí v době říje. Medvěd může být aktivní jak ve dne, tak i v noci. Jeho aktivita je závislá na přírodních podmínkách, dostupnosti potravy a lidských aktivitách. Pronásledování medvěda člověkem na evropském kontinentě způsobilo posunutí jeho aktivity především do nočních hodin. Jako u většiny velkých predátorů je i u medvědů hustota populace  poměrně nízká, především v severních oblastech (např. 0,5 jedince/1000 km2 v jihovýchodní části Norska, 20-25 jedinců/1000 km2 v centrální části Švédska, 100-200 jedinců/1000 km2 v Rumunsku).

 

 

Medvědi si své teritoria značí a brání (více je uvedeno v kapitole Pobytové znaky). Teritorium medvěda zabírá poměrně velké území a jeho velikost může být v různých oblastech rozdílná. Např. průměrná velikost teritoria je v jádrových oblastech skandinávských jehličnatých lesů 6 až 10 krát větší než velikost teritoria v lesích v Chorvatsku, kde je mnohem lepší potravní nabídka v podobě žaludů, bukvic, kaštanů, ale i umělých újedí. Teritorium samců může dosahovat velikosti od 128 km2  (Chorvatsko) až po 1600 km2 (centrální část Švédska) a teritorium samic od 58 km2 (Chorvatsko) do 225 km2 (centrální část Švédska). Mladí samci, kteří zatím nemají přesně vymezené  území, se mohou pohybovat  po území o rozloze až 12 000 km2.

 

 

Značení dělá tak, že se postaví vzpřímeně ke kmeni stromu, nejčastěji jehličnatému a zuby, případně drápy předních končetin strhává z něho kůru až po lýko, přičemž se snaží dosáhnout co nejvýše. Takto vytvoří optický signál v podobě bílé skvrny na tmavé kůře, který je vidět zdaleka. Na značení si nejčastěji vybírá samostatně stojící stromy. Stromy nejčastěji značí dospělí samci. Stopy drápů byly objeveny až do výšky 2,5 m. Tuto optickou značku doplňuje pachem moče.
Medvěd má ve svém teritoriu celé soustavy chodníků, při kterých si značí stromy a zanechává trus. S oblibou využívá chodníky lidí i jiné zvěře. Hranice teritoria mohou být horské hřebeny, vodní toky, dálnice apod. Obhajování teritoria se zpravidla omezují na gesta hrozby a vydávání výstražných zvuků.

 

Čím se živí?

Jídelníček medvěda je poměrně pestrý v závislosti na území a na ročním období. Medvěd je všežravec. Chrup má přizpůsoben trhání kořisti i pro konzumaci rostlinné potravy. Až 90 % potravy medvěda hnědého tvoří rostlinná potrava.

 

 

 

Jeho jídelníček tvoří převážně rostliny, lesní plody, ovoce, oves, požírá i měkčí části stromů. Vybírá mravence, včely, obratně loví ryby a zvláště miluje med. V lese působí i jako „zdravotník“ – loví slabší kusy zvěře, požírá uhynulá zvířata. Od lidských sídel se drží v dostatečné vzdálenosti, ale když se mu naskytne příležitost nepohrdne ani domestikovanými zvířaty a odpadky.

 

 

 

Rozmnožování

Páření medvědů probíhá od poloviny května do začátku července.  Medvěd je polygamní druh (samice se může pářit s více samci a naopak). Byly zdokumentovány i případy vícenásobného otcovství v jednom vrhu.

 

Medvědi mají takzvanou utajenou březost. Po oplodnění se embryo vyvíjí jen do stádia blastocyty a následně je vývoj přerušený až do konce listopadu. Délka skutečné gravidity je 6-8 týdnů a v lednu až únoru rodí samice v brlohu 1-4 mláďata, které váží okolo 0,5 kg. Ještě několik týdnů po porodu nepřijímá medvědice potravu ani vodu. Mláďata jsou neuvěřitelně malá, po narození jsou slepá, mají zavřené zvukovody a jsou naprosto bezbranná. Mají jemnou světlou srst, výrazný bílý obojek a velmi krátkou obličejovou část oproti mnohem více rozvinuté mozkové části.  Oči se jim začínají otevírat ve stáří tří týdnů a k úplnému otevření dochází až po prvním měsíci života. Zevní zvukovody se medvíďatům začínají otevírat až ve stáří osmi týdnů. Mléko pro svá mláďata vytváří matka medvědice z tukových zásob. Je tučnější, než mléko mateřské nebo kravské.

 

 

 

Než se medvíďata naučí samy chodit uplyne doba asi tří měsíců a potravu se naučí hledat ve stáří zhruba 7 měsíců. Mladé medvíďata se osamostatňují ve věku 1,5 - 2,5  let, v severních oblastech obvykle o něco později. Je to důležité období, kdy medvědice učí medvíďata chování, hledání potravy nebo lovu. Obrana mláďat je pro medvědici příslovečná. Kdo se dostane do přítomnosti mláďat, musí počítat s prudkými a nebezpečnými útoky.

 

 

Hibernace

Do konce podzimu musí medvědi  nashromáždit dostatečné množství tukových zásob, aby byli schopní hibernace, neboli zimního spánku, po dobu 3 – 7  měsíců. Není to zimní spánek v pravém slova smyslu, ale jen stav určité letargie, jakéhosi polospánku. Tělesná teplota medvěda klesne asi o 4-5 °C, spotřeba kyslíku klesne téměř na polovinu a srdeční tep se zpomalí až o 75%.

Brlohy si aktivně budují v zemi, pod vývraty stromů anebo ve starých mraveništích (časté především ve východní Skandinávii), nebo využívají vhodné skalní výklenky a dutiny. Populace v jižních oblastech (Chorvatsko, Španělsko) mohou zůstat aktivní v průběhu celého roku. Do brlohů zaléhají medvědi ještě před nasněžením, takže sníh zakryje jejich stopy. Na Slovensku hibernují medvědi 75-120 dní, zpravidla od poloviny listopadu do poloviny března. Uvádí se, že medvědi konzumují různé byliny, které jim mají pomoci přečistit vnitřnosti (např. česnek medvědí).

Hibernace je pravděpodobně adaptace medvěda na nedostatek potravy v zimním období a pro vrh mláďat v příznivějších podmínkách, protože narozená mláďata nejsou schopna samostatné termoregulace.

 

Jak se medvědi dorozumívají?

Medvědi se dorozumívají především prostřednictvím pachu. Oblasti svého teritoria si označují výkaly a močí. Pachové stopy zanechávají i na stromech.

foto: Karel Brož, Michal Šulgan, Michal Babnič, František Šulgan