RYS OSTROVID (LYNX LYNX)

obecně - rozšíření - život - pobytové znaky - ochrana - rys a lidé

Pobytové znaky rysa v terénu

Mezi pobytové znaky rysa patří stopy, trus, značení teritoria, zbytky kořisti nebo hlasové projevy.

 

Stopy a stopní dráhy rysa

Stopa rysa je charakteristická především svým okrouhlým tvarem s trojúhelníkovitým nebo půlkruhovitým otiskem přední části lysého chodidla a čtyř prstových polštářků. Přední tlapa a tím i její otisk je mohutnější a někdy i kratší než otisk štíhlejší zadní tlapy. Drápy nejsou v otiscích nikdy znatelné, neboť je rys při chůzi i běhu zatahuje. Drápy lze ve stopě spatřit pouze v ojedinělých případech, kdy je rys vytahuje k usnadnění pohybu (např. na kluzkém povrchu) nebo např. v poslední fázi útoku na kořist. Její nález ve volné přírodě je ale vzácný.

 

Stopa rysa připomíná zvětšenou stopu kočky domácí.  Zadní stopa (4,5 - 8 x 4 - 7 cm) / porovnání s kočkou domácí: (3,5 - 4 x 3 - 4 cm). 

 

 

Jako všechny kočkovité šelmy má i rys pětiprstou přední končetinu, avšak palec je umístěn tak vysoko, že se ve stopě nemůže otisknout, zadní stopa je pak čtyřprstá.

 

Dráha rysích stop je různá, a to podle toho, zda rys jenom kráčel, běžel, nebo prchal. Při pomalém pohybu (délka kroku 30-80 cm) zanechává rys dvojtisky uspořádané do dvojité čáry, protože klade zadní tlapy do otisků předních končetin. Také v klusu tvoří sled stop téměř přímou čáru, jednotlivé otisky se však nepřekrývají. Při běhu (délka skoku až 1,5 m) jsou stopy zadních tlap kladeny před přední, a tak vzniká stopní dráha šlepějí lichoběžníkového tvaru, či tvaru písmene Y. 

 

 

Rys má v oblibě vyvýšená místa, skalky, balvany nebo pařezy. Rád chodí i po padlých kmenech stromů. Při vysoké sněhové pokrývce rys s oblibou využívá vyšlapaných chodníků jiné zvěře, nebo i vyježděné koleje či lyžařské stopy. V létě pak můžeme objevit stopu na blátivé lesní cestě nebo u vody.

 

 

Zbytky kořisti

Rys usmrcuje kořist zakousnutím do hrtanu nebo šíje. Rány jsou přesné, nerozstřapené, podkožní krvácení jsou v oblasti krku. Na kůži bývají hluboké, tenké až do masa jdoucí stopy drápů. Nejčastěji načíná svou kořist na kýtách. Při konzumaci upřednostňuje svalovinu zadních a předních končetin nebo kolem páteře. Má rád i plíce, srdce a játra.

 

 

Trus

Má válcovitý tvar (o průměru asi 2,5 cm), ke konci se nepatrně zužuje. Na jednom konci má tupé až oblé zakončení a na druhém konci zakončení s tupým výběžkem, připomínajícím více či méně roztřepenou špičku. Obsahuje rozmanité chlupy, peří a četné různě dlouhé zbytky úlomků kostí. Rys, stejně tak jako kočky, a z nich zvláště kočka divoká, si na hranici a nebo uvnitř teritoria  svůj trus zahrabává. K zakrytí trusu v létě používá výhrabky země, listí nebo mech, v zimě sníh. Trus je zpravidla tmavý a lesklý, později světlá. Pronikavě zapáchá.

 

 

Značky na stromech

Určité stromy si rys vybírá k broušení drápů. Zanechává tak v kůře stromů ostré rýhy. Otírá se o stromy nebo pařezy, kde zanechává pachové stopy (močí a žláz na zadku). Tato místa jsou cítit „kočičinou“.

 

 

Hlasové projevy

Jsou slyšet nejčastěji v době námluv (únor, březen). Samice vyhledávají samce voláním, podobné děsivým skřekům. Jiné hlasové projevy jsou jemnější (vrkání a předení), připomínají hlasy domácí kočky. Samci bránící své teritorium vydávají výhružné vrčení.

stáhněte si: hlas rysa

 

Provádění dokumentace v terénu

/Viz příručka do terénu/

Postup při hodnocení stopy:

1. Ke stopám se přibližujeme s odstupem (abychom ji nezdeformovali nebo nepoškodili)

2. Co nejpřesněji se snažíme určit druh zvířete, které stopu zanechalo a stáří stopy.

3. Změříme délku a šířku stopy v nejdelším (bez drápů) a nejširším místě.

4. Zjistíme, zda šelma kráčela nebo běžela. Měříme délku kroku.

5. Máme-li dostatek času, jdeme po stopě. Zároveň si všímáme terénu a dalších pobytových znaků.

6. Z nejzachovalejší stopy uděláme sádrový odlitek

7. Do mapovací karty zaznamenáváme hlavní údaje (2 až 5) a místo, datum, hodinu, druh porostu, svou adresu a kontakt. Zprávu, fotografie nebo odlitky zašleme na nejbližší Správu Národního parku nebo Chráněné krajinné oblasti.

 

Foto: Karel Brož, Jaroslav Červený, František Šulgan. Kresby: Ludvík Kunc