RYS OSTROVID (LYNX LYNX)

obecně - rozšíření - život - pobytové znaky - ochrana - rys a lidé

Prostředí

Typickým životním prostředím  rysa jsou v podmínkách České republiky oblasti smíšených a jehličnatých lesů, kde je dostatek klidných, lidmi nenavštěvovaných míst. Převážně se sdržuje v nadmořských výškách 800 až 1000 m. Při zvyšování početnosti však rys proniká i do oblasti listnatých lesů v nižších polohách.

 

 

Velikost individuálního teritoria, jehož hranice si rys značkuje na pařezy, balvany nebo stromy močí a výměškem přířitních žláz, je závislá na úživnosti prostředí a může zahrnovat 10 až 30 km2. Dle telemetrického sledování na Šumavě měl rys teritorium až 400 km2 .  Velikost teritoria závisí na vhodném a klidném prostředí a na množství potravy.

 

 

Rozmnožování

Rys žije samotářsky, samec se sdružuje se samicí jen v době páření . V tomto období doprovází samici někdy i více samců. Rys se páří v únoru až dubnu a po 70 - 74 dnech (t.j. v květnu až červnu) samice v houštině či úkrytu pod vývratem vrhne 2 až 4 koťata, které 2 až 3 měsíce kojí. Samice mají 3 páry mléčných bradavek. Mláďata se rodí slepá (po narození váží 25-30 dkg) a prohlédnou po 16 dnech. Mláďata zůstávají ve společnosti matky až do další říje, pohlavně dospívají až ve třetím roce. Výchovy mláďat se rysí samec neúčastní.

 

 

 

Rys je aktivní  hlavně za soumraku. Přes den odpočívá ve skalních úkrytech nebo v houštinách nebo se zdržuje na tichých lokalitách, kde se rád sluní. Žije skrytě, je velmi ostražitý a plachý. Jeho přítomnost zpravidla prozradí jen zbytky kořisti, stopy nebo jiné pobytové znaky. Rys je typicky lesní zvíře. Má vynikající sluch a výborný zrak. Dobře šplhá a rychle běhá. Dožívá se 14 až 17 let, v zajetí až 25 let.

Rys nemá žádné přirozené nepřátele. Přirozená úmrtnost mezi mladými rysy je dost velká. Asi polovina z nich nedosáhne dospělosti. Hlavními příčinami úhynu jsou střety v dopravě a pytláctví.

 

 

Jak loví?

Za potravou se vydává hlavně v noci.  Při lovu kořist neštve, ale snaží se jí rychle dostihnout. Pronásleduje ji během na krátkou vzdálenost (20-50 m). Nepodaří-li se mu kořist brzy dostihnout, zanechává lovu. Takto skončí neúspěšně až 60% pokusů.  
Přestože dovede šplhat, na stromech neloví ani neodpočívá. Jako každá kočka má potřebu cvičit lov. Někdy si s kořisti hraje  – chytí a pustí – zase uloví a opět pustí. Někdy mu kořist i uteče. Při lovu svou kořist srazí k zemi, prokousne ji krk a láme vaz. Kořist si schovává a někdy i zahrabává. Z 90% žere rys pouze to, co si uloví. Pokud není rys při krmení vyrušován, sežere kořist v průběhu 3 – 7 nocí.

 

 

Čím se živí?

Hlavní potravou rysa jsou kopytníci (srnec, prase divoké, jelen), kteří tvoří 2/3 jeho potravy. V létě chytá často i drobné hlodavce, méně často jsou to středně velké savce (lišky, kočky) na zemi hnízdící ptáci (jeřábek, tetřev), obojživelníci i větší hmyz a občas si jídelníček zpestří i sladkými plody. Když má příležitost, zaútočí i na nehlídané ovce nebo kozy.

 

V roce 1993-4 na Šumavě tvořil srnec 75% potravy rysa, v roce 2000 tvořil srnec 62% potravy, jelen 20%, prase divoké 10% a ovce 4% potravy.

 

Rys je důležitým selektivním činitelem při odstraňování slabé a nemocné zvěře, zejména srnčí. Brání přemnožení vysoké zvěře, která okusem semenáčků stromů omezuje přirozené zmlazování lesa. Mezi predátorem a jeho kořistí existuje zpětná vazba. Pokud je dostatek zvěře, daří se také rysovi a jeho populace roste. V opačném případě jeho početnost klesá.

 

Foto: Karel Brož, Jaroslav Červený, František Šulgan, Jan Husák